8. ledna 2009
Znám človíčka, který má velice zvláštní a ojedinělé způsoby při činnostech týkajících se spánku. Ať už jde o usínání, chrupkání samotné nebo probouzení... Ve všem je originální!:-) Usíná vždy pouze v jedné jediné poloze a to na levém boku - jedině na levém!! A nevysvětlíte mu, že si leží na srdíčku... Ale zvláštní je i fakt, že si na levý bok nelehá hned. Vždycky si alespoň na pár minut lehne na záda, aby ho mohla zavalit jeho těžkonohá a těžkohlavá družka :) a teprve potom lehá na levý bok a usíná. Spí velice jemným spánkem a probudí ho téměř každý zvuk či zvouček. Ať už jde o sousedovic televizi, dupajícího Bobíška nebo randál na ulici... A co mě podivuje ze všeho nejvíc je to, že mu nedělá sebemenší problém během spánku vstát a jít cokoli řešit. Ať už je půlnoc nebo 3 hodiny ráno, bez problému vyskočí z postele a jde zavřít okno, aby mu už nebyla zima nebo jde vzít Bobíškovi z klece chleba, protože s ním jinak ušák mrská zprava doleva a dělá tak neuvěřitelný rachot. To mě když něco vzbudí (a že se to stává spíše ojediněle), tak se pouze otočím na druhý bok, zachumlám do peřin a za pár vteřin opět zařezávám. Ale to jsem prostě já:-)
No a když jsem tak jednou večer pochrupkávala na gauči u televize a jen tak mimochodem prohodila, že bych chtěla někdy spát celou noc právě na tomto pohodlném gauči v obýváku, ani ve snu by mě nenapadlo, že nám to naši milí sousedé a jejich poměrně hlasitá televize ještě tentýž večer dopřejí:-) Ale pojďmě dál, takové odpolední zdřímnutí u televize v podání mého milého človíčka, to mi příjde taky docela legrační:-) Ono k tomu teda v jeho případě dochází docela zřídka - je to totiž velmi silný a odolný jedinec, který odpolední odpočinek nepotřebuje.. Ale když už k tomu dojde a on si jde opravdu lehnout, tak si podle mě stejně nakonec ani pořádně nezdřímne, protože napřed si musí běžet pro polštář, případně peřinu.. Potom mu zvoní telefon, někdy dva, někdy všechny tři a nakonec si vzpomene na tu spoustu věcí co ještě musí stihnout udělat - takže pokud si do této doby ještě nezdřímnul, tak už k tomu ani nedojde, protože vyběhne k počítači s tím, že už si vlastně krásně odpočinul :-)
No a rozhodně nemůžu zapomenout ani na jeho roztomilý způsob vstávání... Vystartuje vždy takovým fofrem, až je to skoro neuvěřitelné. Když spím vedle něho, tak si po jeho rychlém startu z postele většinou ani nevšimnu, že už vedle mě neleží:-) Ale nejvíc ze všeho mě rozesmála situace, kdy jsem šla o půlnoci spát (zatímco on už 4 hodinky odpočíval s tím, že si schrupne jen pár minut). Jak mě slyšel přicházet tak se vzbudil, vyběhl z postele a vyděšeně se mě ptal: "To už je ráno?!" Nojo, Prchálek :-)