2. leden 2009
Tak co Prchálku, jak to bylo s těma chlebíčkama? :-) Mně je jasný, žes jich v autě cestou z Přemyslovic do Místku snědl nejmíň šest až sedum, ale... U našich doma na stole byly pouhé čtyři. Mamka nám na cestu naložila na tácek plný počet - tudíž čtyři. V chodbě na botníku ležely na tácku chlebíčky stále pouhé čtyři. Do auta jsem je nesla opět v plném počtu - byly čtyři. Ve stejném počtu jsem je pokládala na palubní desku. Sotva jsme vyjeli, už jsi do sebe jeden tlačil, takže nastává změna! Chlebíčky už jsou jen 3 :-) Najednou BÁC !! Auto se zatřáslo (nejspíš v důsledku nerovné pozemní komunikace, které je na Prostějovsku víc než dost), tácek sklouzl po palubce a chlebíčky se suly k zemi... Něco málo jsem zachytila a zbytek se posbíral, takže jsme v konečné fázi dali dohromady opět 3 chlebíčky (čtvrtý jsi už měl v bříšku) :-) Po těch náročných operacích s uváděním chlebíčků do původního stavu jsi nejspíš dostal znovu hlad a dal sis další s tím, že zbylé dva jsou moje. Takže pozor !! Chlebíčky už jsou jen dva (nepočítáme-li ty již spapané). Teď příjde na řadu změna. Eicul taky dostala chuť na výborný babiččin chlebíček! Takže z původních 4 kamarádů už zbyl jen jeden, kterému jsem určila budoucnost v Prchálkově bříšku, protože moje už bylo plné. A teď přichází na řadu moje skromná otázečka... Kdy, kde a jak se dostaly na scénu další minimálně 3 chlebíčky, které jsi Prchálku baštil skoro celou cestu ? :-)