28. ledna 2009
Dnes jsem měla poprvé tu čest vidět se s Prchálkovým kumpánem Peťou (zvaným "Peťa z Ameriky"). :-) Všichni tři jsme se dnes potkali úplnou náhodou před Tescem. Dřív než se to stalo jsem měla plnou pusu srandiček, keciček, blbůstek... a jakmile Prchálek vyslovil: "Hele, Peťa, to je ale náhoda!", tak všechny moje srandičky, kecičky a blbůstky uvolnily místo nervíčkům, stresíčkům a trapáskům:-) Bylo až neuvěřitelný jak rychle jsem ztratila řeč:-) A nejen to.. Už při vstupu do Tesca, když nás Prchálek představoval, tak jsem v tom psychu miláčka málem zašlápla do země:-) Přišlápla sem ho, chudáčka... a dost qalitně:-) No a pak jsme seděli v kavárně, kluci pili kafíčko a já na ně tupě koukala, přiblble se usmívala a zarytě mlčela:-) Nic neobvyklého v případě, že je v mé blízkosti někdo "známý - cizí":-) Je to sice sympaťák, ale je fakt, že jsem byla docela ráda, když Prchálek navrhnul, že bych zatím mohla začít nakupovat, a on že se pak přidá... Jak jsem odcházela, nenapadlo mě nic normálnějšího než Peťovi z Ameriky pubertálně mávnout na rozloučenou:-D Styděla jsem se za sebe ještě u regálu s jogurtama:-) Prchálek mi pak sice tvrdil, že jeho pohodovej kamarád k mé osobě utrousil jen to, že jsem "taková hubená"... Ale mě by opravdu zajímalo... co řekl (nebo si aspoň myslel) DOOPRAVDY... :-D