25. ledna 2009
Dnes se budeme zabývati historií babiččina vaječného likéru:-) Pojem "babiččin vaječný likér" vznikl v době, kdy se moje babička poprve pustila do domácí výroby vaječného koňaku... Vzpomínám si ještě na svá dětská léta (baj vočko 9 let), jak jsme se tajně se ségrama (cca 6 a 12 let) plížívaly do ledničky pomlsávat tento lahodný nažloutlý mok sotva naši na chvilku vytáhli paty z domu:-) Zamilovala jsem si ho... Jenomže za pár let už jsem jej mohla pít veřejně, takže mě samozřejmě nutilo přesedlat na jiné (především zelené a hnědo-oranžové tekutiny)... Období zelených zvratků ve vlasech ale naštěstí brzo ustalo a já opět začala loudit lahodný vaječný koňáček na babičce...:-) No a od té doby uběhlo dalších několik let a já jsem jako 19ti letá skoroabstinentka o tomto zázraku srdceryvně vyprávěla svému miláčkovi ... Vzpomínala jsem na tu lahodnou chuť rozplývající se na jazyku a smutnila, že babička už na nás v tomto ohledu snad úúúplně zapomněla... Opak byl ale pravdou!! Buď mám babičku, která čte myšlenky a nebo zkrátka tu nejlepší a nejhodnější babičku na světě, která prostě nikdy nezapomene, co mají její vnučky ze všeho nejraději:-) Když mi totiž o několik dní později třásla rukou a přála k mým čerstvým dvacetinám, netušila jsem ještě, jaké mě čeká milé přeqapení!! Za jejími zády se skutečně smála láhev zlatého žlutého moku, ano... onoho natolik vychvalovaného babiččina vaječného likéru:-) To se ví, že jsem ho hned nabalila do batůžku a po pár dnech, sotva jsem přijela zpátky k miláčkovi, hned jsem ho z batůžku kasala a rozlévala do skleniček:-) Pochutnali jsme si nesmírně a jelikož téměř celá láhev padla za vlast, tak historie tohoto ojedinělého moku dočasně končí:-)