13. ledna 2009
Dnes jsme s Prchálkem u seriálu Ulice ponořili, utopili, vyluhovali a usrkávali tančící vílu... :-) Jaká byla? Krásná, úchvatná, přeqapivá, ale už ne tolik chutná :) Byl to totiž pouhý čaj, kvetoucí čaj... Zelená kulička, kterou jsem dostala od babičky i s návodem: "Uchopit, ponořit, čekat, koukat..." Stačilo nalít do skleněné nádobky vroucí vodu, plesknout do toho ohavnou, smrdutou zelenou kuličku a čekat. Zpočátku to vypadalo beznadějně... kulička šla ke dnu a mě přepadla myšlenka, že se do primitivního postupu musela vloudit nějaká ta chybička. Ale sotva se smraďoch usadil na dně, začalo to pravé divadlo! Z kuličky se klubal květ, který se v celé fázi přeměny na hladině opravdu jevil jako tančící víla. Neuvěřitelné. Z ošklivého šedo-zeleného káčátka se vyklubala nádherná pestrobarevná okrasa. Koukalo se na to krásně, ale s likvidací už to šlo hůř. Já, jako hlavní protagonista této akce, jsem si odvážně nalila hrnek nevábně vypadajícího vyluhovaného moku. Na etiketě nebylo psáno, že by šlo o nekonzumovatelnou věc - spíše naopak :-) S notnou dávkou medu a citronu (a následně ještě cukru a citronky) byla tekutina schopna vklouznout do mého bříška aniž by vyžadovala i návrat zpět. Zvládla jsem to !! Zato Prchálek si ani necucnul... Radši si šel uvařit Coldrex:-)
PS: Výraz "protagonista" - použitý v textu - se může jevit jako důkaz mé neuvěřitelné inteligence... cítím proto povinnost vzniklý omyl vyvrátit faktem, že jsem kvůli tomuto vysoce intelektuálnímu slůvku byla nucena sáhnout po Prchálkově slovníku cizích slov :-)