18. května 2009
Přes 3 dny jsem byla bez Prchálka a nebyl to žádnej med! :-) Poznala sem, že už bez něj prostě být nemůžu...! Už v pátek (1. den) večer jsem nemohla večer usnout a moc moc sem na miláčka myslela.. pak už jsem věděla, že to stejně musím nějak přežít, ale pořád mi bylo moc smutno.. Nikdy po nikom mi tak smutno nebylo jak mi bývá po Prchálkovi :-). Je to moje všechno.. Vždycky když chvilku nejsme spolu, tak si uvědomím, že bych se měla chovat úplně jinak když spolu býváme.. měla bych se o miláčka víc starat, chodit nakupovat, dělat snídaně, vařit mu, uklízet, co nejvíc pomáhat na internetu... prostě nezatěžovat ho blbinama, ale ulehčovat mu od jeho problémů... Tak jsem teda zvědavá, jak se mi to bude dařit :-)... a hlavně jak dlouho mi ten elán vydrží :-D MILUJU HO!!!